Na instagramu jsem se na začátku srpna rozhodla vyhlásit něco jako výzvu. Pod hashtagem #srpensknihou jste mohli sdílet, co právě čtete. Já měla knih požehnaně (a mám pořád), ale něco jsem přeci jen stihla. A nutno říct, že tentokrát na mě čekaly samé pořádné knihy (600 stran žádná míra). Co tentokrát přistálo v mojí knihovně?
1) Izzeldin Abuelaish - Nebudu nenávidět
 |
Izzeldin Abuelaish - Nebudu nenávidět |
Až budete číst tuhle knihu, budete kroutit hlavou, divit se, v duchu možná i nadávat, jak je možný, že to někde takhle (ne)funguje, možná budete mít slzy v očích, ale nahlédnout pod pokličku izraelsko - palestinského konfliktu stojí za to.
Izzeldin má můj obdiv. Prošel si mnohým, se systémem byrokracie a nenávisti se setkával každý den a přes to všechno pořád nehodil flintu do žita a bojuje dál. Přišel o manželku, o svoje dcery, ale nevzdal se, pomáhá na obou stranách barikády a snaží se svět (nebo přinejmenším pásmo Gazy) udělat lepším místem k životu.
Měli bychom si z něj vzít všichni příklad. Až zase budete někdy hudrovat, jak je všechno na prd, jak je k vám svět nespravedlivej, vzpomeňte si na Izzeldina. Protože jestli věříte na něco jako je vyšší moc a spravedlnost, tak by musel být zrovna Izzeldin padouch na druhou, aby si všechna ta životní příkoří zasloužil. A tak to rozhodně není.
Doporučuje 6 z 5 Terez.
2) Terry Hayes - Já, poutník
 |
Terry Hayes - Já, poutník |
Kuba se mě na IG ptal, jak se mi kniha líbí. Líbila se mi asi tolik - jedu tramvají, ale přitom se nacházím ve skalním amfiteátru a pozoruju souboj na život a na smrt. A pak najednou slyším "ústav sociální péče" a uvědomím si, že už mám vystupovat...
Kniha mě neskutečně vtáhla do děje. Hltala jsem každou stránku, jak už jsem kdysi zmínila, život agentů je pro mě návnada. Kniha je to pořádná (a hodně se mi pronesla, potvora), ale kapitoly ubíhaly jedna za druhou.
Navíc se v ní objevuje moje další vášeň - cestování. A procestovat půl světa v knize a někdy narazit na místa, která znám, to je jednoduše paráda. A aby toho nebylo málo, kniha je psaná jako vyprávění hlavního hrdiny, Poutníka, tedy v ich formě. Pro mě jako čtenáře je to to nejautentičtější čtení a mnohdy jsem si Poutníka představovala, jak svůj příběh vypráví.
Další takovou, prosím!
3) Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat
 |
Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat |
Staříka jsem (ještě) nečetla, ale chystám se. Analfabetka si ke mně našla cestu dřív a já se do ní pustila. Pokud byste knihu hledali v angličtině, musíte se poohlédnout po titulu "The girl who saved the King of Sweden". V češtině se uchýlili k trochu odlišnému názvu, asi aby nebylo tak zřejmé, k čemu celou dobu děj směřuje :-)
Smála jsem se. Ne třeba tolik jako u Aristokratky, ale i v tramvaji mi občas cukaly koutky. A jednou jsem se vážně smála na celý kolo. Humor je potřeba a v Analfabetce ho najdete vrchovatě.
Kniha je psaná jinak a možná právě proto má tak velký úspěch. Já bych styl autora popsala jako strohý, ironický, velmi dobře cílený. Není potřeba popisovat věci a situace složitě třemi odstavci. V případě téhle knihy stačí tři věty. Řeknou vše a možná i něco navíc ;-)
Jasně, těch velkých náhod je tam vážně fůra. Jeden by až nevěřil, že by se tohle všechno mohlo stát jedný obyčejný afričance, která měla na starosti latríny. Ale možná právě absurdita celého příběhu je to, co knize vyneslo tak velkou popularitu. A právem. Je jiná a originální a baví mě.
Nombeko, jsi neskutečná!
4) Robert Galbraith - Hedvábník
 |
Robert Galbraith - Hedvábník |
J.K.Rowling podruhé aka Robert Galbraith. Anabáze ohledně jejího pseudonymu, který se záhy po boomu Volání kukačky "odtajnil", mi přijde trochu přitažená za vlasy, ale asi to holt JKR potřebovala. A kniha je jaká?
Já vám nevím. Volání kukačky jsem četla vloni na dovolené a přišlo mi to dobrý. Fakt dobrý. Přelouskala jsem ji asi za dva dny. U Hedvábníka jsem rozpačitá. Měla jsem pocit, že se celá kniha šíleně vleče, ani mě to moc nebavilo, pořád jsem čekala, jestli mezi Cormoranem a Robin přeskočí nějaká jiskra, nudila jsem se u pasáží, kde se řešila jeho (ne)noha a neviděla žádný progres ohledně vyšetřování. Všechno se to dělo tak nějak v pozadí, bez řešení a pak najednou "BANG, mám tě, vrahoune!".
Možná to bylo i tím, že jsem Hedvábníka četla nedlouho po Poutníkovi, a ten jednoduše nasadil laťku příliš vysoko. Tady se celou dobu vypráví, řeší, čtenář není moc moudrý z toho, jestli má případ nějaký vývoj, ale Cormoran ví svoje a tajně si vydedukuje, kdo je vrah, což se pak na posledních pár stranách dozvíme. Já bych ale asi potřebovala, abych byla alespoň trochu blíž detektivovi, jeho myšlenkám a závěrům.
Tentokrát jsem zklamaná. Potřebuju trochu akce a záhadná hysterická osoba v kápi mi fakt nestačila.
5) Michael Robotham - Řekni lituji
 |
Michael Robotham - Řekni lituji |
Áááá...Další detektivka!
Předem bych ráda podotkla jeden naprosto nepochopitelnej fakt. V Čechách byla vydána (kdysi dávno) první kniha s psychologem Josephem - Podezřelý. Psala jsem o ní
tady a byla jsem z ní nadšená. Teď se vydala úplně poslední kniha téhle řady, takže je spousta souvislostí, které nám čtenářům jednoduše unikají. Nemám ponětí, kdo mu unesl dceru ani o kom se v některých případech mluví, a dost mě to štve. Můžete mi někdo tuhle blbinu vysvětlit? A zadruhý, proč se teď vydává kniha V podezření (tedy výše zmiňovaná kniha Podezřelý) jakožto novinka, i když už u nás vydaná a přeložená byla??
Opět psycholog Joseph O´Laughlin, opět ich forma, další případ, ke kterému se úúúplně náhodou nachomýtne. Pak se (jak jinak) objeví detektiv Ruiz a původní duo je kompletní. Tihle dva týpci mě baví, protože ani jeden není typický knižní hrdina. Teď už ale nejdou proti sobě, ale společně se pídí po pravdě.
Dvě pohřešované dívky, které zmizely před třemi lety a manželský pár zavražděný v jejich vlastním domě. K tomu navrch mrtvola mladé dívky nalezená na břehu jezera a jeden bláznivej a trošku naivní chlapec, který za všechno údajně může.
Hodně na mě zapůsobila kapitola o útoku na Augieho, ačkoliv to s vyšetřováním moc nesouviselo. Jestli si knihu přečtete, pochopíte. Chování davu, člověk pod rouškou anonymity a z toho vyplývající chování - měla jsem husí kůži a bylo mi z toho nanic.
Kniha má spád, hlavně díky kapitolám Piper, která postupně odkrývá, co se vůbec stalo a co se děje právě teď v jejím životě/vězení. Joseph má zase skvělý dedukční schopnosti a jeho pátrání v rámci konzultanta policie je chytlavý.
Jak příběh dopadne vám neřeknu, ale zase (už podruhý!) mě autor překvapil.
Nemůžete přeložit i ostatní autorovy knihy? Prosíííím :-)
Pro dnešek by snad stačilo. Další přečtené knihy se mi pomalu, ale jistě hromadí u postele. Něco vás zaujalo? Četli jste a máte na knihu jiný názor? Máte pro mě tipy na knihu, kterou si musím zaručeně přečíst? Šup sem s tím, ať vím ;-)
Terez