Obyčejný, ale bohatý život

Díky moderním technologiím jsme spojeni s celým světem. No ne, vážně. Věděli jste, že dva zcela náhodně vybraní jedinci kdekoliv na světě se znají přes sedm lidí (přátel - přítel přítele atd.)? Neskutečný co? Cestování, poznávání nových lidí, ale hlavně sociální sítě smrskly vzdálenost mezi lidmi na pár vteřin a pár kliků myší. To by mělo ale znamenat, že máme hodně času na všechno ostatní! Nebo ne?
zdroj: flickr.com (Graham Holliday)

S Architektem to už přes rok táhneme na dálku. Společné bydlení už je za humny, na což se popravdě hodně těším, protože to není žádná hitparáda. Ale zvládáme to, vidina společné budoucnosti je krásná a žene nás kupředu. Lhala bych sama sobě, kdybych tvrdila, že se nebojím. Bojím. Přeci jen rok o samotě udělá svoje a uvidíme, jestli to nebude trochu boj být spolu pořád a ne jen o víkendech. Za tu dobu jsem měla ale dost času na to uvědomit si, jak snadno život sklouzává do stereotypu. K tomu se přidaly i občasné výměny názorů s mámou, která mi vyčítá přílišnou "aktivitu" u pc. Ale má pravdu, já to vím (ostatně maminky mívají většinou pravdu, což?).

Přišla jsem na to, že opravdu trávím u počítače až nezdravě mnoho času. Omlouvám to dokola tím, že si píšu s Architektem, když už spolu nemůžeme být. Jenže! Když si večer zavoláme, povíme si obsahově to samé, co bychom jinak psali celé odpoledne, ještě se u toho vidíme (chvála tomu, kdo vymyslel Skype) a za půl hodiny můžeme s klidným srdcem zavěsit.

Možná, že facebook, twitter, instagram apod. spojuje lidi, ale bohužel jen obrazně. Ve skutečnosti nám ten opravdový život a opravdoví lidé unikají. Při očním kontaktu jsme nesví, při živé konverzaci nenacházíme ta správná slova, protože nemůžeme větu třikrát vymazat a v neposlední řadě ani nevnímáme, co se děje kolem nás, protože Farma na Facebooku / Candy Crush Saga / Simpsonovi nás zaměstnávají ve chvílích volna.

Já se s tím rozhodla bojovat. Nechci skončit sama jako kůl v plotě, který místo v plotě je zapíchlý na židli před počítačem a čeká, až se jeho život obrátí o 180 stupňů. Takže co dělat proto, abych nezakrněli?

1) Chodťe pěšky.
Hned první bod a taková hovadina, co...Ale máte jedinečnou šanci někoho potkat (ať už kamaráda nebo třeba v případě někoho singl i potenciálního partnera) a popovídat si. Máte šanci užít si hezký den, kdy svítí slunce a dokonce se můžete i opálit. Máte čas přemýšlet o všem, co se dělo, děje a bude dít kolem vás. A nesmíte zapomenout na to, že děláte něco pro svoje zdraví (10 000 kroků denně, víme?).
takhle to vypadá, když ráno chodím do práce..:-)

2) Čtěte.
Já to poznala na vysoké. Byla jsem zvyklá číst, ale s náporem učení jsem téměř přestala. A pak jsem debatovala s lidmi a zjistila, že mám problém se "vymáčknout". Nemohla jsem najít ta správná slova, pořád opakovala ty stejná a zadrhávala jsem se v řeči. Fuj! Možná to zní jako sci-fi, ale čtením knih si zvětšujete slovní zásobu a zároveň i všeobecný přehled. A navrch pak máte téma k dalším hovorům!
Dva nejoblíbenější žánry - vaření a detektivky :-)

3) Choďte za kulturou.
Nedávno jsem koukala na program kin a zcela upřímně jsem se zděsila, když jsem viděla, kolik stojí jeden lístek. Pak jsem se podívala na program divadla a zjistila, že pokud nesedím v první řadě, stojí mě lístek míň než ten do kina. Takže jsem si vybrala divadlo. Zaprvé (s nadsázkou), uděláte ze sebe slušně vypadajícího člověka. V dnešní době je to nehoráznost (aka pohorky do Národního fakt ne!) a výmluva typu - všichni na to pečou, proč já bych se měla oblíkat slušně, neobstojí. Zadruhé, opět rozšiřujete svůj přehled. Některé hry jsou legendární, tak proč je nevidět a nezasmát se? Najděte si recenze her, ať nejste zklamaní a vyberte si žánr, který vás baví. Jasně, i vás, stejně jako moji maminu, určitě potká "Peer Gynt v Národním, kdy jsem po třech hodinách prosila, aby už byl konec, protože ani Boris Rösner to nezachránil", ale stejně tak můžete jít do kina na film, kterej bude totální propadák.

Pokud jste fandové hudby, jděte na operu, nebo operetu! Já jsem propadla kouzlu Metropolitní opery v New Yorku a jejich přímým přenosům do kin. Lístek je dražší (kolem 300 korun), ale kvalita je diametrálně odlišná od té české. Díky kamerám máte na operu jedinečný pohled ze všech stran a úhlů a hlavně bez vysokých lidí ve vašem zorném poli, podíváte se do zákulisí, jak se chystá scéna. A ta výprava! Naposledy jsem viděla Jezerní paní a jedním slovem nádhera! Brzy snad napíšu víc. A btw, konečně vylezl nový program na nadcházející sezonu a je na co se těšit! Podívejte se tady.
Jezerní paní (zdroj: http://www.metopera.cz/dap.html)

A nesmím zapomenout na koncerty. Tam máte šanci narazit na lidi, kteří mají podobný nebo dokonce stejný hudební vkus a možnost si popovídat se zvyšuje. Tak šup, co se děje dnes večer ve vašem městě?

Jako poslední bych se ráda zmínila o různých besedách. Z těch posledních, které jsem navštívila, zmíním třeba tu s Pavlem Maurerem (Nejezte blbě!) nebo s Adamem Gebrianem (kritik architektury). Naši pro změnu chodí na besedy týkající se Liberce, ať už o libereckém podzemí, válečných křížích, historii města apod. Dozvíte se zajímavé věci, poznáte lidi, o které se třeba zajímáte o obohatíte se.

4) Objevujte nová místa.
Zvyk je železná košile. O tom není pochyb. Ale proč ten zvyk nezměnit? Moje teta, která měla kavárnu, s oblibou říkala - když přišel někdo, kdo sem chodí pravidelně a nevybral si napoprvé, stejně si nakonec dal to, co vždycky. Změňte to! Dělejte malé krůčky, kupte si jinou kávu, jiný zákusek, sedněte si k jinému stolu, nechte se inspirovat přáteli a vyzkoušejte nový podnik! Možností je tolik a jen tak se nevyčerpají!

5) Naučte se být sami se sebou.
Jak už jsem zmínila v minulém článku, jen vy se sebou musíte vydržet celý život. Pokud potřebujete mít všude společnost (mladý kuřátka záchod nevyjímaje), jednou pro vás bude samota trýznivá. Já sama objevuji postupně kouzlo "mých" dýchánků v kavárně. Neříkám, abyste jen seděli a nic nedělali. Vezměte si knihu, noviny a čtěte si. Připravujte se (ať už do práce nebo do školy). Poslouchejte lidi kolem sebe. Vnímejte tempo a atmosféru míst, ve kterých se nacházíte.

6) Omezte komunikační technologie.
Mobil, počítač, tablet. Používejte hlavně tu jednu ověřenou komunikační technologii - svůj jazyk. Mluvte, poslouchejte a bavte se.

Nejsou to žádný rady alá objevila jsem Ameriku. Vlastně jsou to úplně obyčejné činnosti. Ale chyťte se za nos a přiznejte si, jak často alespoň jednu z nich provozujete. Hm? 

Pusu, Terez




Štítky: