Koukám na monitor počítače na naši poslední konverzaci, 23. července 2014. Říkal jsi mi, že na dovolené v Chorvatsku jste se s přítelkou moc neohřáli a já jsem s tebou souhlasila, že letos to teda nebyla žádná sláva. Taky jsi říkal, že se chceš vrátit domů, do hor. Nechtělo se ti psát rozpravu na doktorským a já si stěžovala, jak je nanic mít vztah na dálku. Poslední, co jsem ti napsala, bylo, že jsem v lednu úspěšně odstátnicovala.
Poznali jsme se vlastně náhodou. To Kája to měl na svědomí. A taky Strahov a vejška a "poznej svého souseda párty". Tehdy jsem se s Kájou dala do řeči, je to přeci skvělej bláznivej Slovák, kterýmu jsem na začátku nebyla vůbec schopná rozumět. Ale byla s ním sranda a to bylo hlavní! Já vyjukaná prvanda jsem našla na koleji spřízněnou duši! A pak přišla řeč na tebe, že prý nejsi úplně party typ a že tě rozhodně musíme vytáhnout ven. No, asi se nám to nepovedlo. Zůstali jsme na pokoji, povídali a bylo nám dobře.
Byls tichý a měl jsi zvláštní smysl pro humor. Ani jo, viď? Nezůstalo jen u jednoho večera. Chodila jsem k vám často. Večer na pokec, na čaj, občas pomoct s nádobím, poradit Kájovi pár tipů na pájení nebo když jsem byla bezradná s počítačem. Koukali jsme spolu na filmy, občas vařili a já věděla, že v prváku nejsem sama. A nesmím zapomenout na to, že u vás na pokoji bylo oproti tomu mýmu vždycky teplíčko. Dělali jste mi s Kájou skvělou společnost.
Když ti bylo 21, chtěli jsme tě s Kájou a s holkama překvapit. Koupila jsem dort a udělali jsme nějaký jednohubky, vzpomínáš? Strašně ses na nás zlobil a pořád opakoval, že nechceš nic slavit. Sice ses durdil, ale my se nedali a nakonec z toho byl krásnej večer. Taky jsem ti upletla náramek přátelství. Nosil jsi ho pořád na ruce a jednou jsi ho ztratil. Když jsi to říkal, byls vážně strašně smutnej. Upletla jsem ti jinej a ty sis ho přidělal na batoh, že prý tam se ti neztratí. Vzpomínáš si, jak sis koupil tu novou modrou čepici? Dobírala jsem si tě, že v ní vypadáš trochu jako bezdomovec a moc jsem se ti smála. Na oko ses urazil, ale nosil jsi ji pořád, co si pamatuju.
Ten nejvtipnější dort s jedinou svíčkou, kterou u Negra měli..
Jednu dobu ses mi moc líbil. Ale bylo to jen tak na chvilku, to asi občas vy chlapi děláte, že se svým kamarádkám líbíte. Věděla jsem, že bych se nechtěla o to skvělý přátelství připravit. Tys za to stál.
Kája se pak s přítelkou odstěhoval a tys dostal novýho bydlu. Bylo to ve třeťáku? Kuba byl moc fajn, ale nikdy s námi nepekl tolik jako Kája. I tak jsme si ale našli čas a pořád se scházeli na čaj. A taky jsi mi vždycky psal na ICQ, jestli dáme menzu. Jen jsi seběhl pár pater a byls u mě. A ten tvůj nezbednej úsměv zpod modrý čepice..Ten se prostě nedá zapomenout.
Když jsem začala bydlet s Architektem a ty se svou holčinou, přestali jsme se vídat a psát si tolik. Ale náhoda nás vždycky svedla dohromady. Tím "naším" místem byl jednoznačně Jiráskův most a bus 176. Kolikrát jsme se potkali a dali se do řeči a vždycky jsme si toho měli tolik co říct. Byli jsme oba šťastní a spokojení, mladí a zamilovaní. Naposledy jsme se potkali na Jiráskově mostě, když jsem mířila na koncert do Jazz Docku. Tak ráda jsem tě potkala a přála bych si, abych měla víc času si s tebou popovídat. Vyměnili jsme si pár vět a já zas utíkala.
A teď tu sedím, uplakaná a nechápu, jak se mohlo stát, že jsem se to dozvěděla až včera. Koukala jsem na monitor a nemohla uvěřit vlastním očím. Všechno se ve mně sevřelo, nemohla jsem dýchat a opakovala si, že to přeci nemůže být pravda. 22. listopadu 2014 vyhasnul tvůj nezbednej úsměv. Bylo ti 26 let, celej život jsi měl před sebou a všechno to skončilo. Koukám na tvoji profilovku na Facebooku a přijde mi, že přeci nemůžeš být tam nahoře, tak strašně daleko...
Nikdy jsem si to asi úplně neuvědomila, ale díky tvýmu přátelství byly ty začátky na vejšce přeci jen příjemnější. Přirostl jsi mi k srdci a teprve teď, když tu nejsi, si to ve všech důsledcích uvědomuju. Vybavují se mi ty hezký večery a chvíle, který jsem s tebou mohla strávit. Byls skvělej přítel a přála bych takovýho každýmu.
Doufám, že na nás seshora dáváš pozor. Opatruj nás, Péťo. Jednou se tam nahoře sejdem.
